6-7.10.2007 3,8 ‰ - poježdění
Když jsem se od manželky dozvěděl, že první dva týdny v říjnu bude s dětmi na rehabilitaci a tudíž jeden víkend budu sám doma, hned jsem na fórum nadhodil téma- Poježdění víkend 6.-7.10. Nápad se ujal a tak v sobotu ráno se nás u slona (přezdívka čerpačky u Třebíče) sešlo hned sedm aut. Sice dvě osobní - Tomm (zrovna přijel z Itálie a jel domů se vyspat) a já (zrovna sem se dozvěděl, že Patrol není ještě hotovej a jel sem se vyspat na tankáč), ale Karel (povolenka jen do oběda), Broňa (povolenka do svačiny), Ozzy a Jirka s Peťou slibovali solidní zábavu. Původní termín odjezdu do Jihlavy (8.45) se kapku zpozdil (na 10.00), ale za popis italského offvelkoobchodu a za ty dárky od Tomma - kurty, nálepky, katalogy, síťky... to stálo.
Konečně odjezd. Tom z Jihlavy volá, že přijede kvůli práci později a Alda, že dorazí až večer - kope plyn a nikdo další, že za Jihlavu nejede, takže najíždíme po zběsilé jízdě (to je tak když Ozzymu v Patrolu chytnou saze) rovnou na tankáč. Odstavuji manželčino Berlingo a jako spolujezdec Ozzyho a fotoreportér akce hned vymýšlím trasu.
A musím se pochválit, našli jsme takový pěkný svah, který jako první sjel Ozzy. A protože končil dole trochu hlubším rigolem, říká Ozzy do vysílačky Peťce ať nejezdí, že je to o nárazník jejich nové zatím ještě leštěnkové automatické benzínové osmde. Peťa, ale valí klidně dolů a my s Ozzym obdivujeme odvahu, než nám došlo, že nemá síbo :-). Předním nárazníkem se opravdu píchla do škarpy a navíc hlásí, že nejde řadit, nefunguje palubka a tak. Prostě tojota :-))))). Potom co jsme vydláždili dno díry a Peťa mírně navalila nárazník, stojí osmde na cestě. Jako vosy na pivo jsme se sesypali na auto a snažili se zjistit závadu. Náš tip byl vadná pojistka. Jirka vytáhl manuál k autu, rychle jsme nalistovali správnou kapitolu, určili pojistku a nenašli ji na autě.... - manuál byl ke kilu :-))))). Naštěstí máme v klubu i jiné lidi než jsou inženýři a tento prostý lid dokázal najít vadnou pojistku i bez návodu (dík Broňo). Jirka potom ještě určil a odstranil příčinu - utržený a zkratovaný drát k snímači otáček převodovky a z preventivních důvodů demontoval přední nárazník.
Po této kulturně osvětové vložce jsem určil další cíl - výjezd sjetého svahu. Karlovi se moc nechtělo, ale musel a nedal (bez špéry na trávě, dvojka plnej to nebrala...), Jirka dal málem bůček, Ozzy taky moc nepředvedl, až Broňa díky dobře zvolenému nájezdu dal (pro kouř toho nebylo moc vidět, ale když se rozjasnilo stál nahoře). Ozzy zkopíroval Broňovu trasu a dal taky (a bez čoudu). Pokračujeme k oblíbeným lesním triálkům. Ty jsou dobře známy všem návštěvníkům tankáče, ale já jako čumil a popichovač jsem opět vymyslel (a jiní zrealizovali) nové sekce. Takže během chvilky se Wraník v bočním náklonu (tak 35°) opíral o strom, Karel skončil zapasovaný v díře a Ozzy po chvilce tam byl taky, zkrátka pohoda. Další překážky už se dařilo celkem úspěšně zdolávat. Jirka mě nalákal do wraníka a když jsem za chvíli vypadl, již nebylo čistých a suchých trenýrek mých :-). Beru to jako útok na mou osobu a potvrzení staré pravdy, že boční náklony sou svinstvo.
Někomu kručící žaludek, jinému poloha slunce a dalšímu mokro v kalhotech připomnělo čas oběda. Při obědě padlo několik kosíků, gročků, koštovala se pivní kořalka, opíkalo se, kecalo... Akorát jsme končili a dorazil Tom s Rangerem, GR, že je u Mildy na protizatékací léčbě. Ježdění které následovalo, bylo předzvěstí večera. Bahno, kaluže, dvojka, trojka plnej, tu kořalku dopijem ať se nerozleje, tu navážku zdoláš, jé rozbil sis blinkr a nabořil blatník, počkej já tě vytáhnu... Zvěrstvo! Kořalka byla dopita (vlastně ji skoro celou vypil Ozzy a Jirka), když zazněl povel : Vitariho díra!. Pro toho kdo neví, je to úsek lesní cesty cca 1km dlouhý s kolejemi, bahnem, hlubokými kalužemi, a podobnými pro offroading skvělými věcmi. Jirka jel jako první, jen si chudák neuvědomil (a my taky ne), že na něj má stejná dávka alkoholu jiný účinek jak na Ozzyho - alkoholika profesionála :-) a že to bude mít těžké následky. Ale pohled na wraníka na břiše a na gejzíry vody od točících se kol na čtverku plnej, slyšet práskání omezovače do výfuku, cítit spálený olej... Po čtvrthodině Peťce už trochu začal tvrdnout úsměv, zvlášť když Jirka nechtěl opustit vozidlo a když se najednou pustil přes vzrostlé nálety. Co následovalo byla jak scéna z crazy komedie : praskot křoví a stromků, řvaní motoru, šťastný smích řidiče, volání do CB o vytažení, pak zase že né. My, co jsme šli po stopách (teda spíš se plazili křovinami) jsme Peti nosili zprávy o škodách, ujeté trase a různé odpadlé díly. Nakonec naštěstí definitivně zapadl a při pokusu o navijákování si vytáhl lano. Navíc auto začlo vařit (vysypala se vodní pumpa) a Jirkovi klesla hladina alkoholu natolik, že mu bylo blbě. Jenže jak dostat jeepa na cestu? Stál v bažině, cesta nikde žádná, skoro tma a vlci už začínali kousat (sem si nestih v poledne vyměnit ty trencle :-)). Peťa jako ošetřovatelka chovance Jirky navrhovala ho tam nechat do rána, ať si pomůže sám, ale vědomí ledničky plné masa na večerní grilování ji donutilo změnit názor.
Prudkým padákem se Ozzy dostal do lesa, zmateným kličkováním se i většině vyhnul a po půl hodince stál na kraji bažinky, asi tak 30-40m od wraníka. S kurtou na konci lana se brodím vysokou trávou močálkem až k autu, ve dveřích sedí nějaká schoulená postava s hlavou v rukách - Jirka. Na oslovení mírně zareagoval, auto sice opustit nechtěl, ale aspoň pochopil, že se má nechat táhnout směrem ke světlům. Jak se tak auto pomalu sune, najednou řidič vystoupil a vratkým krokem zmizel někam do houštin - asi šel hledat houby, sem si řek. Sice za tmy a bez baterky, ale proč ne. Konečně je jeep na okraji palouku, ale pro změnu nemůže vyjet Ozzy. Zdánlivě suché místo se pod ním propadlo do bahna. Kritická chvíle. Wraník nepojízdný, Ozzy zapadlý, tma, máme hlad, žízeň, nemáme baterku a Jirka si pořád klidně hledá houby! Naštěstí jsme tvrdí chlapi (a ženy), takže vytrvalým úsilím se Ozzy vycukal ven, našel průsek z lesa na cestu, Peťa rozhýbala auto k výjezdu na palouk a Jirka se vrátil z hub. Bez hub, ale aspoň dejchal. Po dolití 1,5l vody do prázdného chladícího okruhu s objemem cca 7l chtěl i odjet, no po minutě chodu motoru už zcela rozpadlé vodní čerpadlo ho donutilo se nechat připoutat kurtou za Ozzyho.
Jak spráskaní psi se tmou pomalu suneme za Tomem k našemu kempovacímu plácku. Občas je zezadu slyšet tůrování motoru jeepu (Peťa jela s osmde), ale ani Ozzyho dobře míněné rady (vole uvaříš to, stejně tě táhnu, doprdele zhasni ten motor nebo tě odvážu!) do vysílačky nezabraly.
Konečně sme na místě, Berlingo nikdo neukrad ani nevykrad a tak rychle nařezat dřevo (korba pikapa má něco do sebe), založit oheň a Peťa mohla začít grilovat vynikající maso. K tomu svařáček, groček, koksík, čajík... a spousta keců o proběhlém. Hlavní aktér se posezení nezúčastnil a ustlal si ve wraníkovi (Peťa teda stejně řekla, že ho do osmde k sobě nepustí). Když bylo snězeno, vypito a spánek nás začal zmáhat, Tom se jel domů vyspat, my ostatní do svých pojízdných příbytků.
Krásná modrá obloha, dva stupně nad nulou a Černoch nás vítají v novém dni. Černoch jel večer z Prahy a po návštěvě v Jihlavě (chlastačka) usoudil, že bude lépe přespat na tankáči a až pak jet do Znojma. Ráno taky dorazilo servisní vozidlo s věcmi pro oživení Ozzyho alternátoru (kanystry vody, sprcha, koštátko na hrubou očistu a startovací kabely) - díky Tome za pomoc. Léčba byla neúspěšná, takže po dobré snídani, Jirkově sypání si popele a jeho (teda wraníka) připoutání k osmde (kdyby ste viděli ty smutný očička, který udělal na Peťu při žádosti o odtah) a potom co Ozzy výhodně směnil svou vybitou baterku za nabitou z Toy jsme mohli pomalu vyjet k domovům. V Jiřího případě teda k rohožce přede dveřmi :-).
Obvyklé resumé na závěr : 2x alternátor (Ozzy, Broňa), nárazník osmde a GR, světlo GR, utržené dráty osmde. A jeep? To, to, to, taky todle...
Michal 4x4
P.S.
Ten název článku jsou přibližné promile alkoholu v krvi Jirky ve chvílích jeho největší slávy :-).
.
Michal 4x4
