První letošní sněhové ježdění - 10.11.2007
Tak to máme za sebou. První letošní offroadění na sněhu. Rosničky původně předpovídali polojasno a solidně, pak to postupně měnili na déšť a ve skutečnosti z toho bylo sněžení. A to pořádné a celodenní.
Třebíčská sekce měla sraz jako obvykle U slona, kam taky všichni celkem na čas dorazili. Ozzy se všem chlubil předním pevnostňákem, který vyloudil od Tomma, Tomm se chlubil Yarisem - osmde stále ještě čeká na opravy/úpravy, Hubert servem a špérou. A mohl za to Tomm, že jsme vyjeli na Jihlavu se zpožděním - furt kecá, láká na nákupy, popisuje plánované úpravy a člověk se pak nějak nemůže odtrhnout :-).
Na sraz ve Vílanci dorážíme tedy s mírným zpožděním a doplňujeme skupinu do plného počtu : Mave (stále ještě s GR), Vláďa (tentokrát s osmde), Alda (vylepšil GR novou zahrádkou), Tom, Karel, Ozzy, Hubert, no a já.
Za deset minut už stojíme na kraji dnešního cílového prostoru - bývalá vílanecká střelnice. Jako první překážka je přejezd hřbetu a škarp za ním, což všichni celkem zvládají, jenom Mave chtěje se blýsknout to vzal trochu doprava a zůstal na hřebínku viset na bříšku. Kurta a na jejím konci Ozzy ho zachránili. Další škarpu už nedal větší počet aut - Hubert podcenil nájezd, Vláďa sjeté zimní pneu a Tom svoje schopnosti. Tím pádem se skupinka rozdělila na ty co dali a ty co vyměkli. Ti tvrdší (skupina A) pokračovali po "louce" směrem k dnešnímu cíli - přejezdu úvozu s potůčkem, ti slabší (Béčko) dle mých instrukcí hledali snadnější nájezd na ni. Áčkaři se pomalu posouvali vytýčeným směrem, stahovali se z bříšek, vytahovali z příkopů, popřípadě z náklonů. Nakonec jsme se všichni (A+B) potkali na jednom místě, kudy jsem projel já a Hubert dál k potůčku, ale ostatní se nějak začli zapikávat. Posléze bylo z vysílaček jenom slyšet jak se navzájem tahají, zase zapadají a zase vytahují... na ploše asi 10x50m :-).
Po pravdě mě to v té chvíli zas tak nezajímalo. Řešil jsem svou prekérní situaci. Posledním krizovým místem před kýženým potůčkem, byla dvojice valů, které se buď daly objet (zrealizoval Hubert), přejet (minule tam zůstali všici) a nebo jenom líznout (posledně tak nějak projeli, ale celý to rozprasili) což jsme chtěl udělat a tak ukázat Hubertovi, že Patrol je kvalita.
Je to kvalita. Takhle pěkně zapadnout až po prahy :-). Naštěstí mám naviják (svůj už celkově třetí - budiž slévárenská pec milosrdná k předchozím), strom je příhodně ve směru, kurt je dost, takže po vystoupení a nastoupení z/do vozu oknem (dveře nejdou otevřít) je možno začít. Naviják si jenom ševelil, pěkně táhl, já si učůrával blahem jak mě Jirka Landniver prodal kvalitní výrobek, když Hubert hlásí : "Se ti naviják netočí." A to mě teda vytočilo. Naviják bohužel ne. Odmítl vyvozovat jakýkoli pohyb a ani zapojení napřímo (bez solenoidů a bateriáku) ho neoživilo. Asi jsme měli počítat raz, dva, tři, teď! jak se to dělá ve filmech :-).
Hubert když viděl jak střídavě pláču, mlátím hlavou o naviják a brousím nůž se slovy "Já mu namotám střeva!" raději vytáhl lano ze svého navijáku a pak ještě přes kladku patrola bez větších problémů vytáhl. Se smutkem jsem zauzloval lano k držáku antény, bahnitou past oblokem objel a raději jsme oba vyrazili zpět k hlavní skupině.
Tam už byli z nejhoršího venku, jenom Mave se právě opět tahal o Ozzyho ven. Když konečně auto jelo koly po drnech a ne pod nimi jako dosud, po ujetí dvaceti metrů se propadl znovu. Tentokrát byl na řadě Hubert, zase ho dostal na povrch a zase se po pár metrech propadl. Prostě podmáčená louka, u které travní drn unesl tak 2 450kg a Petrův patrol s 2 999kg už trošku nezvládala. Zkrátím to, na cestu jsme se dostali všichni bez větších problémů, jenom Maveho jsme museli ještě párkrát tahat (plus vykopávat).
Původně byl v plánu oběd, ale husté sněžení zabránilo Tomovi založit oheň, takže jsme se rozhodli raději jezdit až do šera a pak se trochu opožděně naobědvat (nebo předčasně navečeřet). Posun k triálkové části a už se zkouší výjezdy, sjezdy, nějaké to křížení. Kde se vzala, tu se vzala skupinka z Brna - 2x Range Rover, 1x Cherokee, ti co znali přibyvší se s nimi družně přivítali a všichni společně jsme dál překonávali různé terénní překážky. Mave jako obvykle zkoušel kde co, což se jeho patrolovi přestalo nějak líbit a dal to najevo kyselým úsměvem ( přední kolečka od sebe). Když ho Mave odprosil a polechtal kurtou na spojovačce, nabral jeho výraz opět neutrální vzhled (sbíhavost 0,0mm).
Protože další terén by byl opět o ježdění na podmáčeném povrchu a do toho se nikomu (a hlavně ne Mavemu :-) nechtělo, nastal hromadný přesun na tankáč. Tam jsme nejdřív otestovali triálky (a Vláďa odložil přebytečnou část výfuku), pak nastalo organizovaně zmatené kroužení prostorem, projíždění známých a méně známých míst, až došlo na překážky pro řadu účastníků úplně neznámé. Například takový úzký úvoz, který se dvakrát až nespočetněkrát křižuje. Pro některé to byla pohoda (pro mě), pro jiné výzva kterou přijali a zvládli (Ozzy), další přijali a moc neuspěli (1x Mave,2x Alda, Karel), no a ten zbytek ani nepřijal (kvůli autu, času a nebo nechuti). Nakonec jsme stejně zjistili, že námi zvolená trasa dál nevede a ještě rádi využili trasy, kterou nás sledovali ti "slabší". Ale i ten výjezd stál za to - redukovaná dvojka plnej (GR), redukovaná tři a plnej (osmde) a vždy pořádný rozjezd. Následovalo společné foto a odjezd do hospody.
Hlad a celkem solidní krmě se postarala o rychlé vyčištění talířů, silná zakouřenost a hlavně silně amatérská produkce hudby (především od jednoho křížence mužského a ženského pohlaví) pak o rychlý odchod.
Tak tedy zhruba proběhlo první letošní sněhové poježdění, následovat už bude zřejmě jen to besídkovánoční a tím máme pro rok 2007 splněno.
Michal 4x4
