19.1.2008 Zakládající schůze občanského sdružení Klub Offroadvysočina
Tak se mnohokrát diskutované stalo skutkem. Po mnoha úvahách zda to něco přinese a jestli to nebudou pouze rozbroje :-( jsem dostal pověření vyplodit stanovy a zakládající listinu. Za celkem krátkou dobu jsem mohl ohlásit splnění úkolu. Svolala se schůzka klubu aby se odsouhlasil návrh a mohlo být zažádáno o registraci sdružení a ministerstvu.
Protože minimálně nyní převažují členové z Třebíče a blízkého okolí, byla zvolena restaurace v Třebíči. V určenou hodinu se začali objevovat první účastníci a když dorazil i opozdilec Broňa byli jsme kompletní : Karel s manželkou, Tom, Alda, Tomm se ženou, Hubert, Ozzy se ženou, Peťa s Jirkou a já.
Protože líp se domlouvá s plným žaludkem následovaly objednávky, někdo něco k jídlu, jiný k pití, ale většina oboje najedou. Samozvaně jsem se chopil vedení schůzky a tak už během jídla jsem opruzoval s dotazy stran připomínek k návrhu stanov a registrace klubu. Až na pár relativně drobností bylo obé schváleno a mohlo se pokračovat sladko-kyselou částí večera : odsouhlasení výše příspěvků a jejich okamžitý výběr. Všichni spořádaně platili pokladníkovi dne, což jsem byl já, protože jsem prokázal schopnost dopočítat do nejvíc ze všech přítomných, tj. do třicetičtyř :-). Pouze Karel s výmluvou na tíživou finanční situaci chtěl místo peněz dát dceru (bohužel teprve batole – zamítnuto), pak svou ženu (bohužel už mám jednu doma – zamítnuto), pak svoje služební vozidlo (Tatra 815 – nevleze se mě do garáže – zamítnuto) až dosáhl schválení prodloužení lhůty na zaplacení příspěvku. Pak nastala ta veselejší část setkání – nová trička, nálepky a nášivky. Peťa se poženštila a povedlo se jí za dobré peníze zařídit opravdu moc pěkné věci. Až se někde vynoří všechna auta pěkně pohromadě s novými polepy a my v nich s novýma tričkama!
Pak už byl konec oficiální části a začala nevázaná zábava plná řečí o všem možném, požívání alkoholu a odchodu jihlavských členů :-(. Tomm začal opět se svými plány na úpravu své osmde, ale po zjištění, že to všechno by trvalo asi tak dva roky a že jako spolujezdec u Broni v autě by neměl takovou možnost offroadových projevů :-), začal promýšlet nějakou časově příznivější variantu. Ozzy s Karlem pro změnu zase vzpomínali na svoje zážitky z éry bunjee jumpingu, horolezčení a ježdění na motorce. A byly to tedy historky opravdu k neuvěření!
Prosmáli a propili jsme se až do samého konce a více či méně jistou chůzí se vydali k dopravím prostředkům pro odvoz domů (taxi a tak).
Michal 4x4
Michal 4x4
