10.2.2007 Pohádka
Milé děti, žili, byli dva lidičkové Peťa a Jirka a ti se měli rádi, ale taky rádi jezdili v terénu. A protože máme to štěstí, že jsme s nimi v klubu, dostali jsme od nich pozvání na víkend na chatu. Naplánovali lehké poježdění, gulášek, grilované maso, prdelačku, pivo, kořalku a při tom všem ladit detaily na letošní plánované Rumunsko.
Víkend začal v sobotu v 10hod na chatě. Teda chatě, ona je to rozložitá budova – původně jedno z center bývalého tábora. Tím pádem k dispozici spousta místností, velká „hala“, prostor na parking, wapka…A to ještě ti dobráci od rána topili jak ve společenské místnosti, tak i v ložnicích.
Rychle jsme se povítali a v osvědčené sestavě Landniver a skorožena, Alda, Ozzy, nachcípaný Karel, Tom a já. Protože Tom přijel s GR a jako obvykle si ho nechtěl ani zašpinit, nedejbože poznamenat vetvičkami, přesedl k Aldovi a dělal mu odborného poradce. Tím pádem se z jejich vozu ozývalo pouze „lejééém“, Tomovo „to dáš“ a Aldovo nesmělejší „to asi ne“, které zanikalo v řevu motoru zdolávajícího právě ten nechtěný úsek. Prostě následek slabé vůle J. První kilometry vedly přes brod po polních cestách lehkého charakteru, pak přišly na řadu mezičky mezi loukami a následně „mírně podmáčené“ louky. Což znamená, že se z nich stalo koryto říčky. Že je víc vody seznal Jirka už u díry ,do které mě chtěl nahnat, ale po zjištění, že místo obvyklých 50-60cm vody je v ní tak metr a víc, i on vyměkl (já jsem mlčel, protože jsem si už představoval jak z auta vyplavávám oknem). Jirka, jako znalec místních poměrů vyrazil na první zaplavenou louku a k údivu všech ji dal. A byl to tedy pohled! Gejzíry vody a bahna, řev čtyřlitru a pomalu se sunoucí auto rozlehlou vodní plochou. Jirka sice dal, ale my ostatní jsme byli skeptičtější. Přece jen Patrol v naftě se nedá výkonově a hmotnostně srovnat s Wraníkem (bohužel). Ale zkusil jsem to a prvních pět metrů z asi sto to i jelo, pak už ne L. Po několika mocných cuknutích mě Karel vysvobodil a tím bylo jasné, že Landniver musí zase zpátky. Za mocného povzbuzování tedy vyrazil a dojel asi doprostřed. Pak už to nějak nešlo. A nešlo ani dohodit kurtou na břeh, k nám. Už jsme se začali pomalu balit, že Niver si počká buď do zámrazu nebo do poklesu hladiny, když Tom odhodil svršky a jal se brodit k wraníkovi (patrně pod vlivem alkoholu, nebo vysadil prášky a projevila jeho úchylka). Tím se podařilo navázat spojení mezi wraníkem a mým navijákem a následně i dostat auto zpět na suchou, vlhkou zemi. Sice to odnesla brzdová hadička, ale zase mohli vystoupit z auta a přitom si nenabrat do bot. Po krátké přestávce na opravu pokračujeme dál. A dochází ke krizové situaci! Tom dopil poslední pivo! Rychlá porada a smíšená posádka odjíždí pro zásoby na chatu, ostatní zatím dávají mezičku a příkop, já vařím svařák, Tom se po koupeli nahřívá v Aldově autě. Už ho vytopil na 36C a furt je to málo. A to ještě do toho chlastá!
Po příjezdu zásobování jedeme skrz les a pěknou bahnitou zapadací pasáž na místní motokrosovou trať, kde čekají i její „správci“, aby se pokochali našimi kvalitami. Moc jsme toho na sněhu, trávě a výjezdech teda zase nepředvedli, ale i tak byli spokojení. A aspoň jsme si rovnou domluvili repete za sušších podmínek. Jirka se na popud Peti chtěl Tomovi odvděčit za jeho striptíz a pustil ho za volant Jeepa. Nejdřív motor jen tak ševelil, ale pak přešel do oblasti omezovače otáček a Jirka začal blednout a blednout začala i Peťa (my ostatní jsme jenom čuměli), když Tom málem převrátil wraníka v pěkném svahu. Sice celý večer všem, co byli ochotní poslouchat, dvoupromilovým hlasem tvrdil, že to bylo v pohodě, ale to mu nikdo nevěřil.
Po této tečce naše cesta nabrala směr chata. A nebyl by to Ladnniver, aby ji nespestřil bonbónkem v podobě pěkného brodu. V něm, chtěje se blýsknout, jsem zapomněl, že mokré brzdy nebrzdí a označkoval kapotu auta o mostek přes potok. Ozzy mě chtěl trumfnout a předvedl výskok z koryta, Karel zase ukázal jak se dá nabrat do auta i v mělkém potoku.
Již za šera jsme dorazili na chatu, Jirka rozdal úkoly a po umytí aut započal společenský večer. Guláš tekl proudem do talířů, pivo do krýglů, kořka do skleniček a to všechno následně do nás. Pouštěli se offfilmy, procházely mapy, pomlouvalo kde koho J, chválilo nikoho J a tak podobně. Večer vskutku excelentní! Tom jako obvykle zmizel a objevil se až ráno s rodinou (jak tvrdil, přišli se nasnídat, naobědvat a dětem ukázat jak vypadá maso), Alda s Ozzym se přiopili, mě bolela hlava.
Ráno nás čekala domácí buchta, guláš a prdelačka k obědu a ochotná Peťka.
Tím to jim oběma chci ještě jednou za všechny poděkovat za skvělou akci a těším se na její opakování. Drápalík
