Po několikáté přepisu text tohoto příspěvku. Napíši část a pak ji zase smažu. Ptám se proč? Nedokážu snad vypsat co bych rád, neumím se podělit o část myšlenek? Nebo si jednoduše nárokuji něco na co nemám v daný okamžik právo. Osobně to beru tak, že se musím opět něčemu ve svém životě naučit. Jak prosté, na něco myslím tak to napíši. Ale jak zachytit podstatu myšlenky?Jak vyjádřit to, co bych rád?

Osobně k tomu používám následující metodu. Sednu si a nechám myšlenky jen tak volně kroužit v hlavě. Že to zní divně? Každý přece zná ten pocit kdy se jakoby nemůže soustředit, kdy se mu hlavou hodní spousta věcí (myšlenek). A to je právě ten okamžik kdy sedím a vyhlížím myšlenku, tu kterou bych potřebuji vidět, znát. A ona přijde. Nejdřív opatrně párkrát proběhne kolem, stále se však pomalu přibližuje až ji držím a mohu se začít ptát. Proč ptát? Protože dotazováním se snažím přijít k jejímu jádru (podstatě). Tedy oprostit jí od všechno co jsem si k ní sám přidal a uvidět jí tak jak byla stvořena.

Jakmile se mě toto podaří mohu začít mluvit nebo o ní psát. Já tomu říkám taky zjednodušování. Asi to zjednodušování zní hodně složitě, ale věřím že každý kdo jenom trošku se sebou pracuje ví o čem tady vlastně píši.

Takže mojí myšlenkou v tomto textu je základní věc na kterou jsem na chvilku zapomněl. Proč jsem tady dlouho nic nenapsal? Prožil jsem část období ve kterém jsem myšlenky chytal. Ne nebojte neseděl jsem několik měsíců na bobku a díval se do neznáma, jenom to někdy a někomu skutečně trvá o trochu déle. Jsem rád, že mám příležitost tady psát. Čím vším je to dáno nebudu vypisovat. Raději to zjednoduším na podstatu : jsem vděčný za život tady. Pochopil jsem, že to jak žiji je odraz toho jak jsem žil dřív před týdnem, loni …..minulý život. Ano to jsem sice věděl už dávno ale poprvé jsme upřímně poděkoval tomu jenž mě v minulých životech umožnil tuto duchovní cestu. Děkuji a budu se snažit ji nejen nepřerušit, ale i dokončit. A že to nestihnu v tomto životě?…. nevadí, pro další budu alespoň zase o kousek dál.