31.12.2004
Poslední ježdění – Silvestr
Je
konec roku a my v dopoledním ježdění trápíme svoje auta v terénu.
Přes veškerou snahu aby všechno proběhlo v pořádku jsem to odnesl utrženým
lemem blatníku. Ježdění bylo tentokrát poměrně „náročné“ protože se jezdilo
poměro hodně mezi kameny, strmým stoupám a to na podmáčeném listí. Takže já
jsem se při jednom výjezdu zasekl natolik, že ani přes dvě klady nešlo s autem
hnout. Až dodatečně jsme zjistili, že jsem seděl na přední nápravě zachycen o
pařez. Liborovi taky štěstí moc nepřálo a zbytek ježdění projížděl pouze na
zadek, protože mu odešly volnoběžky. Ke konci se sice zase chytly, ale o jejich
stavu si neděláme iluze. Poměrně často a hluboko se zapadlo o čemž se přesvědčil
i Láda, který uhnízdil svoje auto dvakrát v bahně a museli jsme ho tahat
navijákem ven.
Na závěr si dovolím jedno přání všem. Veškeré naše
konání bude jednou souzeno. Vždy však s Boží schovívastí. Přeji všem, aby
té schovívasti bylo potřeba co nejméně.