Hic sun
leones
Tak
takhle se dříve nazývala neznámá místa (latinsky „zde jsou lvi“), pro Karla a
mě to byl bývalý VVP Znojmo. Slovo dalo slovo, termín byl stanoven a
v sobotu o 10.30 na Shell Znojmo i dodržen. Podle mapy jsme nasadili směr
a místo našli – dva oblé kopce hustě porostlé hlavně křovinami šípku. Oblost
kopců je vyvážena sítí zákopů různé šířky a hloubky (obé spíš větší), pozicemi
pro tanky a několika „roklinami“. Na vrcholku jednoho kopce je navíc rampa kde
jsme zkoušeli křížení – Karel se chtěl blýsknout novými ojetými 33´ od Toma.
Pak jsme už jezdili křížem krážem po prostoru, pokoušeli se zdolat pár zákopů a
výjezdy pokořit rokle. Bohužel sněhová pokrývka ve spojení s hustým
travnatým porostem pod ní neposkytovala zrovna tu správnou oporu pneumatikám
což v kombinaci s maximálním křížením vedlo k několika taháním
Karla. Ten sice viděl příčinu v gumách od Toma, ale kdo ví. Abych nezůstal
pozadu, tak jsem při opakovaném zdolávání výjezdu utrhl v šípkovém křoví
zadní brzdovou trubku. Od té chvíle mne už ježdění tak nebavilo (mám to domů
50km L ). Ono brzdit
jenom motorem při sjezdu zasněžené cesty taky není to pravé ořechové. Ještě
chvíli jsme pojezdili po prostoru, ale spíš už jenom jako obhlídka atraktivních
míst. Na Shell jsme dali ještě kafe a bagetu, probrali seznam věcí na Ukrajinu,
doplnili brzdovou kapalinu,dofoukli pneu. Návrat domů proběhl naštěstí už bez
problémů. Na jaře až bude hlína náspů okopů měkká a půjde dobře odhrnovat
nárazníky, musíme udělat velkou výpravu – super místa na křížení, perfektní
výhled na Znojmo, jak se zdá majetkově bezkonfliktní místo, velká plocha pro
rozptýlení skupiny aut, jenom těch keřů je moc hustá koncentrace!
Michal