19.03.2005 Velké setkání
Po pravdě řečeno z tohoto
ježdění jsem měl už pár dní předem těžkou hlavu. Tušil jsem, že přijede spousta
lidí z různých krajů naší republiky a někteří, jako například Beďar a
spol. budou vážit několik set kilometrů jízdy, aby k nám dorazili.
Poslední noc před dnem D jsem pořádně nemohl ani spát. Stále jsem přemýšlel,
kudy pojedeme, jaký terén v kolika autech, co bych mohl ještě udělat
proto, aby všichni účastníci byli spokojení.
Na místo srazu jsem dorazil kolem
půl jedenácté, to už ve vysílačce volal Olda (Vyavi), že jsou na cestě. Standa
byl na benzínce taky včas a postupně se sjíždělo víc a víc aut. Brno, Havl.
Brod, Praha Děčín Kladno … nakonec se nás naskládalo na benzínku skutečných
(nebo spíše neskutečných) 20 aut.
V 11:30 vyrážíme na trasu. Po
pár kilometrech přichází první zapadání v mokrém roztávajícím sněhu.
Michal se musí tahat o Beďara přes škarpu a Tomáš s Vitarou společně se
mnou projíždí návěj tak, aby ostatní posádky mohli projet. Nakonec se vše daří
a přijíždíme k místu, kde je nutné rozdělit vozy do dvou skupin. První
(těžší) zůstává na místě a druhá pod vedením Standy ujíždí na tankodrom.
Zůstávám s prvním skupinou a čeká nás propjetí asi 1km dlouhého úseků
plného kolejí, bahna a vody. Michal se odvážně vrhá jako první do marastu a
zůstává vězet po kola v bahně. Přichází na řadu naviják. Za ním Beďar bez
větších problémů projíždí. Mezitím už zapadají další Petr s Arem, Pajero
atd. atd. Projet tenhle úsek nám trvalo skoro 3 hodiny. Pajero si o pařez trošku
pochroumalo dveře, což mě mrzelo, ale řidič to nesl statečně a pokračovalo se
dál.
Setkáváme se s druhou
skupinou a společně vjíždíme na tankodrom. Tam se začíná odehrávat volná zábava
spočívající v projíždění „U-rampy“. Tady se musím přiznat k mému
obdivu Beďarovému umění řídit auto, protože v těžkém voze na vrstvě bahna
dokázal projet u-rampu bez problému dost efektním způsobem. Nevím jméno řidiče
krátkého Pajero, ale vím, že jeho odvahu bych chtěl mít. Sjíždí po strmém boku
U-rampy do bahna dole a stáčí řízení do obrovské kaluže. Zapadá v ní a
snaží se vyjet. Nakonec ho bereme se Standou na dva navijáky a taháme
v louže ven. I přes zvýšené sání musí čistit filtr a nakonec rozdělat a
vyčistit i alternátor. Na tankodrom se plácáme snad 3 hodiny a za neustálého
zapadání a vytahování pozvolna pokračujeme směr hlavní silnice a dál do lesa.
V další části ježdění se už
nic zvláštního nestalo. S Beďarem jsme se chvilku přetahovali s 2m
kurtou po vyjetých kolejích a usoudili, že tudy cesta nevede. No a protože nás
tížil čas (díky ukrutnému tahání Křemílka díky jeho „skvělým“ gumám :O)
vynechali jsme část ježdění po lese a mířili směr hotel kde byla rezervace
míst.
Hřebem večera byl Tom
s Vitarou který v dobrém úmyslu umýt spodek své Vitary vjle opatrně
do brodu. Jenomže řeka byla rozvodně a pod koly vymlela koryto. Tomovi najednou
zmizelo auto pod vodou, chcípl motor, a vůu začala odnášet voda. Rozjela se
rychlá záchranná akce. Nakonec se podařilo Křemílkovi Toma vycukat z vody
ven. Po otevření se vylil rybník vody a Tom mohl naprosto mokrý vystoupit.
Rád bych věřil, že se všem ježdění
líbilo a dekuji tímto za jejich ochotu vážit čas a palivo. Pro mě, je tato akce
na dlouhou a dlouhou dobu poslední kterou jsem organizoval. Ještě jednou
Děkuji.