12. května 2005 Poježdění před UK
Tak jsem se nějak zařekl, že až do odjezdu na UK nikam do terénu
nepojedu. Jenže volá Štěpán a že at si jdeme kolem sedmý večer na chvilku
zařádit na tankáč. Sešli jsme se na čas a Šťepán se k mému údivu dostavil
i s podválem. Chvilku jsem přemýšlel jak tam s ním bude asi tak křížit,
ale moje obavy se rozptýlily ve chvíli, kdy jej odpojil. To už přijel Aleš a
jelo se blbnout. Hned na úvod jsem vlítl do díry v takovém náklonu, že mě
musel Štěpán se svýma 100kg jistit na nášlapu a Aleš hoodně rychle kurtovat. Po
chvilce nervů mě vytáhl a já se mohl jít přebalit.
Jako další atrakci jsme si vybrali příkrý výjezd v metr
hlubokých kolejích. Na ten jel po chvilce „přemlouvání“ Aleš. Nedal ho a
nastoupil jsem já. V pohodě jsem vyjel a po mě po menších potížích i
Štěpán. Aleš vyhecován tímto výkonem opět sedl do auta a na třetí pokus výjezd
zdolal. Gratulace :o) Po výměně trenýrek se mohlo s Alešem pokračovat dál.
Závěr ježdění patřil asi 1,5m hluboké vymleté struze ve které si |Aleš málem
amputoval zadní nárazník včetně zástěrky a Štěpán bez přehánění hodil skoro
buček.
Takže na to, že jsme si na začátku řekli „…pouze malé poježdění
bez blbnutí…“ to všechno chytlo trochu
jinej spád :o))