10.06.2005 Dačice
Po dlouhé době jsme si s Fosterem zajeli na hrad.
Sice jsme na něj nakonec nedojeli zato jsme se hodně opili, na 4 hodiny zapadli
v potoce a nakonec se rozbil naviják. No…začněme od začátku. Milan (kolega
z práce) se oženil a pozval nás na oslavu. Chata, na které se pařilo byla nedaleko
Dačic. Je 15 hodin a sedíme s Fosterem v Patrolu, na sedačce 24 piv a
v očích radost z nastávajících okamžiků. Mapuji cestu v GPS a
míříme směr Dačice. Kousek za Telčí je chut na pivo tak velká, že míříme do
polí a otvíráme první plechovku piva. Jedeme po cestě ve vysoké trávě, kecáme o
všem možném, zdoláváme terénní překážky a piva do nás padají jedno za druhým.
Asi po hodině jízdy v terénu
zjišťuji, že jsme asi opilí, protože žádná škarpa není dost hluboká. Blbnu na
střeše auta s doutníkem a Tom zmateně fotí fotákem a mobilem současně
všechno co se hýbe. Jedeme dál a piva nějak rychle mizí. Víme přesně kde jsme
(podle GPS) ale vůbec nevíme kam jet. Jedeme křovím a držíme předpokládaný směr
chata. Najednou kde se vzala, před námi zcela neočekávaně trčí chata. Lidem tam
již pařícím není moc jasný jak jsme se tam vůbec dostali.
Kecáme, chlastáme a auto slouží jako
super stůl na odkládání piv a tácků s jídlem. Asi po dvou hodinách se
svorně rozhodujeme sednou do auta a jet po lukách a polích dokoupit piva či
navštívit místní zábavu. Je cca.21:00 a my vyrážíme směr Dačice. Milan nás
utvrzuje, že přesně ví kde jsme a spolehlivě naviguje do Dačic. Až později máme
zjistit, že jakmile se setmí netrefí ani do postele :o) Jsme v Dačicích
jíme palačinku a k tomu se pije pivo. Místní moc nechápou a my vlastně
taky ne :o) Jdeme na zábavu a komunikujeme s místním obyvatelstvem, což
nám vyneslo jejich odchod od stolu :o) Dozvídáme se po telefonu, že zábava na
chatě uvadá a uvážlivě se vracíme zpět.
Je tma a Milan stále bravurně
naviguje. Foster radí kudy jet. Asi po 30 minutách jízdy zpět na chat končíme
hozený na boku v potoku. NAvijákuji se kousek ven a chceme přehodit lano,
jenže… při volném odvíjení lana se naviják zastavuje. Končí svůj život
(upozorňuji, že bez jakékoli příčiny). Takže volám komu se dá, aby nás vytáhl.
Je 23:00 a každý na mě kašle. Volám Staníkovi a ten jediný pomáhá. Je pod
vlivem takže sežene řidiče a jede z Jihlavy k nám. Mezitím nás
opustil Milan s tím, že jde do chaty a počká na Standu až přijede a navede
ho. Slyšíme jak odchází šustíc polem ovsa a občas padá na zem :o) holt alkohol
v krvi je bordel :o) Dalších několik hodin scvrknu do pár řádků. Standa
nakládá opilého Milane a ten je skoro 3 hodiny naviguje k nám. Skoro vůbec
v té tmě netušil kde jsme my a kde oni :o) párkrát opakuje že ví kde je
chata (což nám bylo v tu chvíli k ničemu) a já z vysílačku přes
chrčení zaslechnu Standu !..ještě jednou řekneš slovo chata a já Tě vysadím !
…“ :o) holt nervozita po 2 hodinách marného hledání je znát :o) nakonec se
všechno daří a myse shledáváme. Podotýkám, že naše auto bylo v takovém
náklonu, že jsme museli vylézat pouze jedněmi dveřmi a to vždy tak, že jeden je
držel a druhý lezl ven. Do toho stálo a mocně pršelo a všude bylo vcelku dost oparu..
Staník nás bez problému vytáhl a my můžeme konečně špinaví a utahaní vrátit na
chatu. Jsou skoro 4 hodiny ráno :o) a Ptáčci zpěvem vítají nový rozbřesk.
Stando
děkuji, Milane super akce, Tome at žije Gambrinus