Tak nějak by se dala charakterizovat
sobotní akce na znojemském vojenském prostoru – žádné velké organizování, malá
skupina a ježděná na pohodu. Píšu sobotní, ale pro část účastníků začala již
v pátek. Ve Znojmě totiž bylo vinobraní a to znamenalo výzvu k ničení
buněk alkoholem. Jako přímý účastník popisuje páteční události Alda.
Pro mě a pár dalších
(modrý španěl a diskoška od Ivančic, z Brna modré Pajero ) začalo ježdění
po desáté v sobotu. Já jsem ještě cestou nakoupil kocovinové potraviny a
léky pro Toma. Počasí bylo spíše chladnější a občas i spadlo pár kapek. To měla
za následek klouzání kol na trávě, ale zase se neprášilo. Kolonu „vedl“ Štěpán
co by spolujezdec u Toma, nejdřív nějaké lehčí sjezdy a výjezdy, pak pěkný
brodík. Pomalu jsme projížděli po prostoru, sjížděli a projížděli úvozy,
křížili přes zákopy – takové pohodové ježdění. Z tohoto scénáře vyniká pár
chvil, které teď popíšu.
Pěkná travnatá U rampa.
Tom veden Štěpánem projíždí nejdřív
v pohodě, pak to zkusí v strmějším místě a vida, zůstává stát pod
hranou (mokrá tráva je svinstvo). Poté co vyklučil křoví na dně rampy a vytrhal
trávu ve stoupání, odjíždí bokem. Následně po pěkně upraveném výjezdu jede
nahoru většina aut celkem v pohodě – včetně Toma J.
Zákop vedle rampy –
zkouším vykřížit, ale po blbém najetí a neodhadnutí hloubky, mě sjede předek
auta na dno, což odnese nárazník a moje sebevědomí – musí mě vytáhnout Vašek
s Toyotou. A těch řečí okolo J, zvlášť když předtím stahoval Toma z „bříška“. Tom zkusil zákop taky dát,
ale nakonec byl rád když jsme mu vyvažovali při vycouvání. Vašek už si
připravoval kurtu na jeho vytažení, ale Tom zašpéroval, vyjel a tím ho silně
zklamal.
Ale protože na každého
jednou dojde, stahovali jsem Vaška v následující půl hodině dvakrát
z břicha zase my.
Výjezd do svahu
s vykukující skálou.
Štěpán vyhecoval Toma k jeho výjezdu. Moc
se mu nechtělo, protože nahoru vedla jen jedna ne moc široká cesta, místy
lemovaná bočními padáky. Bohužel se zasekl pod vrcholem, v celkem
nepříjemném místě. Po pár pokusech to chtěl vzdát a nechat se vytáhnout (dolů
to nešlo), ale Štěpán a okolo stojící radilové ho ukecali, takže nakonec vyjel.
Zatím co Tom se šel přebalit, ostatní (až na Aldu) výjezd už pohodověji dali –
ten první to má prostě vždycky nejtěžší. Jenom s diskoškou při nepodařeném
nájezdu začal zadním nárazníkem kácet křoví. Křoví podlehlo, zadní světla a
nárazník taky L.
Proražená převodovka.
Štěpán nevydržel jen
přihlížet, takže se nechal Vaškem odvézt domů a jiného provozuschopného auta
nemaje, vzal Rangera. Přijel, zrovna akorát, když jsem se neúspěšně pokoušel
vyjet jeden břeh. Nedbaje našich dobře míněných rad to zkusil taky. Svah
nevyjel, ale převodovku o kámen prorazil L. Poškození nesl statečně, byť oprava to asi bude drahá.
Jura se španělem zatím
zapíchl pod svahem auto na kouli tak důkladně, že teprve po vyhrabání oka
z hlíny se mohl přivázat k dalšímu.
Po těchto událostech a
zjištění Toma, že jeho Patrol brzdí asi tak o 100% hůř než můj, jsme jeli do
vesnice na oběd. Jako zákusek ke krmi, byly příhody z cest do východních
zemí. Po obědě Alda, Vašek a Tom už vyrazili k domovům, ostatní jeli ještě
na cvičák. Skupinu jsem vedl na trialy přes zákopy, což se neobešlo bez pár
bříšek. Pájo zatím jezdilo erzety kolem. Závěrečná měla být znovu v brodu.
Zatím co jsem fotil, ostatní měli geniální nápad zkusit brod projet bokem.
Snažili se statečně, ale nakonec jsem je musel navijákem vytáhnout všechny.
Bylo to takové pohodové
ježdění, škody normální (až na Štěpána!), počasí jakš takš, účast akorát. Už se těším, jak za 2-3 týdny dáme Jihlavu.
Článek od Aleše
Tak i já přidávám pár
postřehů na jednu z těch hodně povedenějších akcí.
S Tomem jsme přijeli
do Znojma v pátek vpodvečer vyloženě pohodovou jízdou, přerušovanou pouze
zastávkami v okolních superhypermegamarketech, protože jsme potřebovali
natankovat zásoby na víkend.
Trocha problémů byla až ve
Znojmě, protože to bylo komplet celé uzavřené z důvodu pořádání vinobraní,
objížďky nám ale nevadily, protože oslava sklizně vinné révy byla jedním
z důvodů, proč jsme sem jeli.
Nevěděl jsem, co mám
od znojemského tankodromu čekat, byl
jsem tam poprvé a Michalův komentář, že jde o stráně s keříky se ukázal
být pravdivý natolik, že hned z první škarpy s dost prudkým výjezdem
po trávě do keřů
mě musel Tom vycukat,
ustlal jsem si tam tak parádně, že Tom, který si ani nestačil otevřít první
plechovku, nestačil koukat a řvát smíchy. Ta škarpa nás tak vyhecovala, že po
posilnění jsme jí dali odshora, bylo to tak supr, že jsme se k ní ráno museli
vrátit. Ale to už se v síbu hlásil Vašek, asi hodinku jsme se pak
proháněli mezi
keři a na dost pěkných
výjezdech, když volal Štěpén, že nás čeká na vinobraní s burčákem a
spoustou kamarádek. Nechtíce riskovat konflikt s Kobrou11 jsme za ním
odjeli dročkou a čekal nás první šok: sud pravého domácího burčáku, ne té
šťávy, co se prodává u silnice, 10G z pípy, domácí klobásy, stejky, gril,
zeleninka pro vegetariány – no prostě labužnická bomba. K tomu všemu desetitisíce lidí, doslova
plné Znojmo slavících lidí, většinou z Rakouska, spousty stánků doslova se
vším k jídlu, pití a dalších blbostí, komedoatrakce
a já nevím, co ještě.
Tohle uvádím jenom proto, aby bylo jasno, jaká tam byla atmosféra, která nás
navíc po příjezdu Ondry doslova vcůcla. Nejhorší nebylo udržet se všichni
pohromadě, to by problém nebyl, nejhorší bylo uhlídat Toma, ten byl
k nezadržení, musel ochutnat doslova všechno, co kde k ochutnání bylo,
osobně si myslím, že i to, co nebylo, takže noční procházka Znojmem nám trvala
až asi do dvou ráno, kdy Ondra prohlásil, že nás k autům odveze, takže po
nalezení Toma, který chtěl pustit na rozloučenou nějaký kolotoč jsme se
nasoukali k Ondrovi do auta a jeli, teda nejeli, prchali jsme oklikami
přes zahrady a po břehu Dyje před nějakým modrým blikajícím světýlkem, protože
Ondra nám nechtěl věřit, že je to jenom bludička. Po nalezení aut a příjezdu do
kempu někdo dostal spásný nápad, že si uděláme oheň, což na Znojemsku může být
problém, protože tam normální stromy nerostou, jenom akáty a křoví, ty jsme
taky začali snášet, ale Tom někde uviděl holý stromek a že ho sundá navijákem,
cukali jsme se s ním všichni asi hodinu, než jsme ho spálili. Ráno ale Tom
zjistil, že to nebyl stromek, ale docela vzrostlý akát s kořeny jak
borovice a že spíš sundal pevnostní. To už ale najížděli kluci z Ivančic a
ze Znojma a šli jsme jezdit. Hned na začátku jsme museli pokořit oběma směry tu
„moji“ škarpu, pak pár nádherných výjezdů a sjezdů, škarpy a dolíky, trocha
toho tahání, na Michalovi bylo vidět, že po obměně vozu trpí absťákem, takže
šel do všeho, což ho stálo ohnutý
nárazník, trocha bahna a vody – na můj vkus málo, ale to bylo asi i počasím,
protože i když poprchávalo, zem byla docela suchá, Ivančáci taky řádili jak černá
ruka, Štěpán se nasoukal k Tomovi a
někdy kolem poledne jsme se dostali na trochu kamenitější úsek, vlastně
to byla skála, na kterou Štěpán Toma doslova nahnal a za strachu a vyvažování
na nášlapech ji nakonec taky dali, sice to Toma stálo trenýrky, ale to mu
odpouštím, fakt jsem se bál i za něj a na tu skálu jsem raději nešel. Štěpána
to tak rozdovádělo, že si sedl do svého auta a hned na prvním výjezdu si udělal
dírku do difu, to nás všechny mrzelo, protože se o nás perfektně celý víkend
staral. Na pozdní oběd jsme si pak zajeli do Tasovic, s Tomem jsme si dali
Ficuse, vlastně krůtí prsa na nivě, Krocani prominou a opět na pohodu
v kolonce s Vaškem domů.
Celý víkend se mi osobně
velice velmi líbil, doufám že klukům taky a doufám, že se zase brzy ve Znojmě
sjedeme.