19.11.05 Boček

Tento článek, který se mi nepsal zrovna dobře, věnuji Karlovi. Není bohužel příliš radostný, ale takový život někdy zkrátka je.

Akci jsme inzerovali jen na našich stránkách v naivní představě, že tím se stane klubovou záležitostí s účastí 5-7 aut. Dopadlo to trochu jinak a na Aralce bylo v sobotu ráno nějakých 12-13 aut. Tom se představil s jeho novým Patrolem GR 3.0 Di automat v zatím sériovém provedení. Zatím co v Třebíči a okolí svítilo slunce, v Jihlavě k poprašku připadával celý den sníh. Trochu jsme se navzájem pozdravili se známými tvářemi a vyrazili směr tankáč. Začali jsme trialem na kraji prostoru a vzhledem k různým značkám aut, různým úpravám, různým jízdním stylům řidičů se bylo věru na co dívat. Tak jsme tam nějakou dobu kroužili a postupně se směřovali dál do tankáče. Toho využil Petr (Mave) aby na jednom výjezdu pověsil na tři čtvrtě metrovém hřebínku patrola na břicho. Toho neodradilo a stejně jako za ním jedoucí pajero překonal překážku efektním skokem. Tom nás navedl na další trial, v něm se trochu zasekl Michal (z Tarie) s veteránem Suzuki Eliot. Jeho snahu projet příkop sledovali se zájmem skoro všichni. Píšu skoro všichni, protože Karel zatím stačil v jiném úseku trialu vysklít zrcátko, rozbít zadní světlo a pochroumat zadní blatník. A zase jsme pokračovali dál, někdo si dal nějakou tu bahenní vložku, jiný křížení – to podle chuti a odvahy. Za těchto odboček dorazila celá skupina k U-rampě. Jak je již zvykem, shromáždí se obecenstvo po okrajích a sleduje výkony jednotlivých borců. Tak se stalo i dnes až na Pavla a jeho Discovery - ohnutá spojovačka si vyžádala drobný servisní zásah pomocí navijáku. Karel zatím porozdával piva, popřijímal gratulace k narození dcery a šel si taky dát pár výjezdů.

Tím pro Karla skončila ta šťastnější část dne.

Ráno přijel pozdě, něco mu klepalo na podvozku, volnoběžky vynechávaly, rozbil světlo, zrcátko, promáčkl blatník – to všechno ho možná mělo varovat. Teď při opakovaném pokusu o výjezd na U-rampě se pod ním utrhla kolej a auto se na hraně rampy, prakticky u nohou skupiny přihlížejících, položilo na pravý bok. Pak, u ohně, když jsme situaci v klidu probírali, bylo pravděpodobnou chybou nevyšlápnutí spojky a nesjetí po svahu dolů. Ale po bitvě je každý generál.

Rychle jsme Karlovi pomohli z auta ven, zjistili že je bez újmy na zdraví a začali organizovat záchranu Patrola. Jirka Landniver s Galoprem (Wranglera opravuje – původně měnil spojku, ale přes ložiska převodovky + předního difu se propracovává k zadnímu) jistil kurtou auto proti sjetí do rampy, já jsem najel z boku a navijákem začal vracet Trola na kola. Pak ho Jirka odtáhl na rovinu a zase navijákem jsme začali natahovat sloupek PP dveří. Karel auto totiž ke vší smůle položil auto pravým sloupkem okna na mezičku, takže byl dobrých 20 cm zaražený dovnitř. Karel to jistil odborně mířenými údery do střechy, takže za chvíli bylo možné vypadlé čelní sklo položit zpět a zalepit páskou. Petr Mave dodal igelit místo skla do pravých dveří, další posbírali vypadané věci, zkontrolovali motor… Díky všem se podařilo po 3/4 hodině uvést Patrola do provozu a Karel už mohl začít přemýšlet na způsobu oznámení nehody ženě (ještě že už porodila) a na způsobu opravy.

Na nervy je nejlepší jídlo, takže jsme se celá grupa přesunula přes triálky a bahenní koupele k oblíbenému ohništi. Před hosinou dorazivší Křemílek s rodinou zjistil, že nemá co opékat, takže za chvíli uháněl k Jihlavě nakoupit pro sebe a asi dalších 20 osob párky a pečivo. Po jídle Karel trochu rozvázal, začal komunikovat a dotazovat se okolostojících na potřebné náhradní díly. Uspěl u Jirky, který zavolal, pohovořil a sehnal střechu, dveře, čelní a boční sklo za dobrý peníz. Křemílek se zatím (po 3/4 hodině a ujetých 10km) vrátil s nákladem potravin k nasycené skupině.

Zase jsme dostali chuť zajezdit. Někteří pravda už museli odjet za povinnostmi, ale stále nás zůstalo dost. Tom nás navedl na trialy s pěkným výjezdem a následně přes celý tankáč po lesní cestě na muldovitý konec prostoru. Tam jsme trochu zablbli (Petr, Turbo Pajero a já jsme hledali nové cesty a věšeli auta na břicho) a zakončili výjezdem lesem zpátky do civilizace.

Vzhledem k počasí a stavu silnic (uježděná vrstva sněhu s ledovkou) jsme si popřáli šťastnou cestu a vyrazili k domovům.

Z naší skupinky cestou na Třebíč Landniver tahal auto z příkopy, Ondra nabral stopařky (následně na to auto občas divně kličkovalo, zpomalovalo a zase zrychlovalo :-)) a já na poslední chvíli nezbrzdil auto o svodidla kam směřovalo, ale v mělké škarpě.

Myslím, že toto ježdění bylo pro většinu zúčastněných povedené – auta si zakřížila a zabahnila statečně, skupina dobrých lidí, občas zasvítilo sluníčko, jinak nádherně zasněžená krajina, začala se domlouvat Ukrajina 2006 a další akce…

Michal

fotky, video

P.S.

Karle, cítím s tebou.

Prosím všechny zúčastněné o zaslání těch nej fotek, které se podařilo nafotit na tom@offroadvysocina.com. Děkuji