Sněhová jízda aneb kurta a dřevěný
kačer
Ráno
vstávám a kouknu z okna, venku leží asi dvacet čísel prašanu, nebe jak
vymetený.Po krátké rozmluvě s Peťulou se shodujem, že by byla škoda
nevyužít tak pěkný den a podmínky na ňáký lehčí zablbnutí v terénu. Jen
tak pro legraci zkouším volat Karla a ten se k mému údivu nenechal dlouho
přemlouvat. „ Noo, sněhu je dost. Tak já přezuju na MT a za hoďku můžem
vyrazit.“ Je fakt, že sme za hodinu vyrazily, ale Karla přemohla lenora a nechal na svém Španělu zimáky, který se spíš tvářily jako špatný
átéčka.
To že měl
přezout mu bylo jasný hned pod prvním kopcem, španěl se ne a ne hnout. Po asi
padesátým pokusu vytahuju kurtu a zkoušíme zdolat kopec. Moc to nejde.
Couvnout, rozjet a škubnout Španělem o metr dopředu a takhle pořád dokola.
Nakonec se ho daří po asi půlhodinovým cukání dostat nahoru. Pouštíme se
z kopce dolů. Karel přejel odbočku a při couvání si pěkně ustlal
v příkopu. Pár škubnutí a je zpátky na silnici. Sjíždíme k potoku a
podél něj se podmáčenou loukou vydáváme po proudu. Karel boří auto až po čumák
a znova taháme. Přijíždíme k bahnitý louži. Tu louži sme sice před dvěma
dny daly(asi po hodinové jízdě na navijáku), ale protože hodně mrzne a
z aut by hnedle byly ledobahení koule, jedeme jinudy. Prudká stráň, mezi
stromy.
Vyjíždím
nahoru a kurtuju auto ke stromu. Karel musí na navijáku, ale ten po chvilce
vypovídá službu. Závadu se po chvíli daří Karlovi najít. Vypínač napájení navijáku
se odporoučel. Naviják je napojen natvrdo, Karel vytáhnut nahoru, ale stejně
musí asi dalších 300m na kurtě. Konečně se dostáváme nahoru / ten samý kopec
jako na začátku, jenom z druhé
strany/ Z kopce dolů už jede sám!!!! Vracíme se zpátky na silnici a jedeme
domů.
Jeden by
řek, že se na tak malým kousku nedá moc zajezdit, ale my sme blbnuly celej den.
Tahle
jízda se i s tím nebohým kačerem opravdu povedla.
PS:/ Karle promiň, ale sám si to o
dřevěným kačeru řekl./
Land
Niver