19. února Ranger tahá Kilo
Píše mě Jirka, že by jako s Petou
rádi na tankáč nafotit nějaký akční fotky s novým Kilem. Vzpomněl jsem si
na poslední ježdění, kdy se za 2 hodiny urazilo 200m a vyjevil obavu, že si moc
nezajezdíme. Nicméně v 14:30 vyrážíme směr tankodrom. Já s Rangerem
(Patrola jsem po opravě naleštil a schoval do garáže) a Peta s Jirkou
v Kile.
Ujeli jsme asi 200m a já končím
v návěji. Holt sjetý univerzální gumy dělají své. Vylezu z auta,
koukám, Jirka se dostal jenom o kousek výš tam, kde končily koleje vyjeté při
posledním ježdění. Je naprosto zřejmé, že dál to nemá cenu. Otáčíme a snažíme se sjet na výchozí bod. Říkám „….hlavně nezapadni nebo Tě nevytáhnu“. Jirka
s Petou držíc se mé rady průběžně zapadávali asi dvě hodiny a já se je (a
i sebe) snažil průběžně vytahovat. Práce s lopatou nám šla taky moc pěkně
až do chvíle, kdy Peta usadilo Kilo na břicho tak, že odházet ho lopatou
znamenalo asi jako mozoly na ruce.
Sedl jsem tedy do neohroženého Forda
Ranger na sjetých gumách a za pomoci Jirky s Petou vyjel ze závěje
(statečně tlačili) a jal se objíždět z druhé strany zapadnuté Kilo tak,
abych jej mohl vytáhnout. To se asi po půl hodině podařilo a mohli jsme
spokojeně vyrazit zpět na asfalt. Pokud to nebylo z výše popsaného zřejmé
tak jsme ujeli (stejně tak jako minule) asi 500m, X krát zapadli, přetrhli
lano, skoro zničili lopatu (tu Peta nakonec opravila :o) a tohle všechno nás
stálo cca. 3 hodiny času.