11. března 2006 Přetržené
lano
Takže zcela jistě objektivní popis sobotního ježdění musím
začít již tradičně na Aralu, sjeli jsme se tam 4 auta – - Vláďa z Brna se
svojí Toyotou
Na
tankáči bylo sněhu sice hromady, ale byl už trochu odměklý, takže se v něm
dalo docela jezdit, tedy až na mě, AT opravdu nejsou to pravé, takže jsem auto
odstavil a fotil kluky, ze začátku tedy hlavně Michala, který měl po dvou
vynechaných ježděních docela slušný absťák, který musel vyléčit, v tom mu
zdatně sekundoval Vláďa a když oba prorazili asi po hodině cestu úsekem, o
který v létě ani nezavadíme, jak je jednoduchý, přidal se k nim i
Tom, tedy až po ořezání větví břízky, která hrozila poškrábáním jeho krasavce,
kluci takhle blbli ještě asi hodinu, je to vidět i z fotek, kdo tankodrom
zná, tak vidí, že jsme za dvě hodiny ujeli pár set metrů.
Po obědě u ohně jsme se přesunuli na druhý konec Jihlavy,
kde po kousku ledovky zatáčela cesta do lesa, nevím jak vypadá v létě, asi
hluboké vyjeté koleje plné bahna, ale teď v zimě to byla na pohled idylka,
alespoň ze začátku, protože vzápětí jsme zůstali viset úplně všichni, takže
navijákovat, kurtovat, já jsem tlačil na provázku Michala před sebou tak urputně, že jsem ohnul
šekl, místy se ani z auta nedalo vystoupit, kolik bylo sněhu, ten kousek
jsme jeli přes hodinu a na další křižovatce jsem se sice nerad, ale rozhodl, že
odbočím směrem k silnici a na kluky, kteří pokračovali dál někde počkám u
kávičky, to jsem taky udělal, Michal se loučil se slovy, ať nikde nezapadnu, že
bych tam byl do jara, protože mu „dochází baterka v mobilu a síbo že taky
blbne“, kamarád jeden, jenže ouha, po pár metrech, kdy jsem gumy nahrazoval
rychlostí zase do půl dveří sníh, kola beznadějně hrabaly, takže se pro mě Tom
vrátil a jeli jsme směrem do vysokého lesa, protože i kluci se museli
z jejich cesty vrátit, lesem to už šlo na pohodu, tedy kousek, protože
cesta se najednou vytratila a před námi byl normální les a docela prudký sjezd
mezi stromy a zakončený škarpou, Michal si vybral místo, kudy skoro bokem jen
tak tak sjel a ze škarpy se pak vytáhl za mocného přihlížení místních chatařů
na procházce, já jsem si vybral sjezd trochu bokem vlevo a za rad „Nebrzdi a
pusť to“ jsem se dostal dolů, jistě že jsem brzdil i očima, když mě to táhlo
bokem na strom, chyba, vím, jenže kořeny
mě naštěstí odsunuly o těch pár potřebných cenťáků na stranu a já byl na cestě
i
s celým blatníkem, alespoň trochu jsem si snad napravil reputaci z toho
věčného tahání, Tom s Vláďou se dolů mezi stromy už pustit nechtěli a
vrátili se kousek zpátky s tím, že se k nám připojí po cestě, ze které
jsem se musel vrátit, co se tam ale dělo s Michalem nevíme, jen to, že
zapadli a tahali se tak mocně, až
přetrhli Vláďovo lano na navijáku a museli se vrátit cestou, kterou jsme
přijeli, tam už jsme na ně čekali i my u kávičky a po pár zarejpáních jeden do
druhého a kontrole, jestli si Tom nezašpinil moc motor jsme se vydali domů
s tím, že se už nemůžeme dočkat jara a pořádného zakempování s partou
skvělých lidí někde v terénu na celý víkend.
P.S. Tímto ještě
jednou děkuji Michalovi za „ušetřených“ pár litrů nafty při tahání.
Alda