Toto
ježdění nebylo teda pouze jen v neděli, ale vzhledem k událostem (a
hlavně následkům) se mi zdá název příhodný. Ale pěkně popořádku.
Z Jihlavy
jsme odjížděli v základní sestavě Alda, Tom se Samíkem na vleku za
Patrolem, já a Karel jako kameraman. On už ten odjezd měl být brán jako
varování – Aldovi ušla guma, ale po montáži nového ventilku a doplnění směsí
plynů (vzduchem) byl odjezd realizován. Díky navigaci a Tomově schopnosti podle
ní jet jsme již po dvou špatných odbočeních
dojeli k začátku prostoru. Tom sjel se samcem z podválu,
přečistil ho a zavedl nás do prvních výjezdů, proláklin plných vody a bahýnka.
Bohužel Tom používal samíka na letních tak dobře (a nebo je auto opravdu tak
dobré, že i Tom s ním vyjede kde co J ), že
vlastně všechno projel a vyjel. No snad příště bude líp.
Po
chvíli ježdění se objevili další účastníci, takže z původně zamýšleného
komorního poježdění se stalo setkání
deseti aut. Aspoň bylo na co koukat, co srovnávat. A že způsoby jízdy byly
hodně odlišné – od vyhýbání se bahnu (4Runner) po na plný plyn do neznámého
terénu (Frontera, Wrangler). Zajímavé bylo sledovat i krátkou účast Tatry 805
s benzínovým motorem z Patrola.
Tak jsme projížděli prostorem, seznamovali se
s jeho možnostmi, projížděli (objížděli) kaluže a bahno až po jednu
obzvlášť solidní. Zde vznikly tři skupiny podle druhu průjezdu : ti
obezřetnější projeli po okraji, odvážnější a znalejší místa prostředkem a
Ondra. Ten nechtěl pokud možno ani smočit kola, takže si prošel pro něj
optimální trasu a jal se ji realizovat. Nějak špatně, ale odhadl nájezd,
narazil do břehu a kámen v něm ukrytý a skončil v solidním náklonu.
Nakonec však dopadl celkem dobře – rozbitá obrysovka, přídavné světlo a prohlý
nárazník. Na rozdíl od většiny lidí Ondru materiální škody nadráždily
k divokým kouskům (po jednom excelentním bříšku J) v lesní roklince. Co tady prováděl za psí
kusy nechápala většina z přítomných – motor v přeběhu, výjezdy
s výskokem, zašprajcovávání se mezi stromy… Z roklinky nás zavedli
Michal a Mára na moc pěkný úsek s hlubokou louží a průjezdem úzkou cestou
(kde stromy a větve trochu očesávali auta). Všichni celkem v pohodě jeli,
jenom Tom (poprvé a myslím i naposled) zapadl nějakým záhadným způsobem napříč
kaluží. Mě připadla čestná úloha náčelníka vyprostit. Napřed jsem teda musel
vyprostit sám sebe z kolejí na cestu nad zapadlíkem, ale pak už to byla
brnkačka (inu 2,5 tunový Patrol + 4,3t naviják na 800kg samce). Mezi tím přijel
Mave s dcerou (bohužel teprve desetiletou). Vzhledem k pokročilé
hodině byl proveden oběd s pokecem a Ondrovou opravou nedobíjejícího
alternátoru. Po jeho zjištění, že jsou vadné diody a altík tedy rozhodně nebude
fungovat, začal v klidu dobíjet J. Dobře nasyceni, zmenšení o
odjezd Oplu a Jeepu jsme opět přes pěkný výjezd vyrazili za terénem. Trochu
jsme se porochnili v blátě a Alda hlásí další dnešní závadu – prasklou
brzdovou trubku. Naštěstí díky vybavení, zručnosti a hlavně obrovské ochotě
Michala a Máry, kteří provedli opravu, mohl Alda za nějaký čas zase skákat přes
kaluže. Toma a mě zatím Mave zavedl k potoku, kterým vedla zajímavá pasáž.
Lehký Samurai ji sice dal i na letních, ale Patroly měly na měkkém podkladu
problémy. A to hlavně potom co jsme si s Petrem rozhodli ztížit trasu
průjezdem neprůjezdného. Jako pokusný králík jsem na navijáku projel, ale stálo
mě to trencle (boční náklony opravdu nesnáším) - to když se mi začalo auto díky
tahu navijáku převracet a i okolí uznalo, že by mohlo dojít k nejlepšímu.
Pak musel přijít na pomoc naviják druhý a vrátit patrola do správného směru.
Mave začal stejně jako já (na navijáku svém) a skončil jako já (na navijáku
cizím) s tím rozdílem, že jeho naviják to po metru práce vzdal a trochu
vyhořel. Aldovi se naše počínání zdálo nuda a tak zkusil pokořit vedle se
nacházející bažinku – po prasknutí ARB kurty, několika mohutných cuknutích na
nové byl zase vrácen zpět. Za pomalého soumraku se skupina zase vrátila do
středu prostoru kde došlo k rozdělení se – Alda, Mave s dcerou, Karel
a já jsme odjeli na palouček nocovat, ostatní vyrazili k domovům (Tom
odjel už dřív za prací a vrácením vleku). Večer u ohně byl perfektní, vykládalo
se o všem možném, opékalo maso, buřty, nohy, ruce.., popíjelo, kouřilo a
k ránu i spalo.
Nový
den (již zmíněná černá neděle třináctého) začal docela slibně sluníčkem, dobrou
snídaní (i když Karel nedonesl koblížky a denní tisk jak byl v noci
pověřen) a úklidem. Pak jsem, ale zjistil, že ze dvou ventilátorů chlazení se
točí jen jeden a to pouze občas. Takže oprava nutná. Po opravě už se netočil
ani jeden (uhlíky a svinstvo se nesnášejí J). Alda zatím po pár terénních vložkách zjistil závadu na přední
nápravě, Mave zase nedobíjející alternátor. S takovými závadami jsme
nastoupili cestu k domovům, v Aldově případě na první benzinku (cca
400m), kde jsme zkonstatovali totálně vysypané ložisko PP kola. Aldovu myšlenku
zanechat auto na čerpačce a v pondělí ho přijet opravit, zhatilo zjištění,
že stojíme ve čtvrti sociálně slabších, kteří by přes noc Patrola trochu
odstrojili. Nakonec se nechal nalákat Hufan s vlekem k transportu
vozu do Jihlavy. S Mavem jsme tedy odjeli sami a po klidné jízdě dorazili
k brodu u Třebíče, kde nám Karel naordinoval očistu. Trochu ho teda
zaskočila skutečnost, že místo potoku teče říčka, ale jako kameraman to
přivítal. Jako první jsem měl ověřit jeho tvrzení, že brod je v pohodě.
Nebyl. Naplavenina na výjezdu donutila Maveho s Karlem na kapotě
k záchranné akci. Vše dobře dopadlo – já byl zpět na břehu s vlhkými
koberci, Petr s mokrými koberci, Karel s mokrými kraťasy (byl tam tak
metr J J). Petr se
nedal odradit (navíc mu po koupeli začal dobíjet altík) a brod jinou stopu
projel. Po opláchnutí podvozků už jen krátký přesun k Landniverovi a Peťce na kávu, džus, pivo, sýr, uzeniny,
tousty a fotky z offroadové dovolené ve francouzských Alpách. Jirka se
ještě pochlubil výhodnými nákupy off-doplňků, zapůjčil nakoupené časopisy a
jelo se dál.
Tím
moje vyprávění končí a jako poučen si z něj si vemte, že každá série
bezzávadových ježdění má svůj konec a to většinou dost bolestný (pro
peněženku).
Michal
4x4