Tommův den 11.11.2006
Tak jsme se zase sešli na poježdění. Jako již obvykle se
nás na OMV sešlo víc než jsme si původně mysleli – 10 aut. S Tomem jsme
přijeli trošku později (asi o půl hodiny J), protože jsem mu dovezl spínač ventilátoru
chladiče a než ho namontoval, než se pochlubil, než vychválil svého Samce a než
mě Edi uspokojila… kávou, tak bylo zpoždění na světě. O to méně jsme se zdrželi
na čerpačce a hned vyrazili směr tankáč.
První byly pokřtěny triálky u vjezdu, po nich následovali
triálky mezi břízkami. A tam Tomm (Tom osmdesátka) začal excelovat. Sice
tentokrát nepřijel s ničím převratně novým, ale jezdecká odvaha stoupla.
Takže potom co jsme prokroužili tradiční cestičky - kde i tak mnozí dokázali
překvapit, např. Atol takřka úspěšně převrátil auto – Tomm počal pokoušet osud
výjezdem břehu z hluboké kaluže. Projel poprvé, ale viděl to jen Karel,
takže bez přemlouvání vyrazil znovu. A bez větších problémů ho dal znovu (potom
co natrhl zadní nárazník přemistňováním bahna v kaluži). Z nějakého
důvodu mu to ale nestačilo, takže vyjel znovu. Výjezd to byl opravdu efektní –
po dvou kolech a s výskokem a tím i dopadem - na přední kolo, které to
nevydrželo. Odrazila se pneu a auto zůstalo stát. Díky kolektivním radám,
pomoci a štěstí (pneu ani disku se nic nestalo) mohl za půl hodinky pokračovat
dál. Další v pořadí byly triálky u kempovacího plácku, zatím co všichni
kroužili po již ověřených cestách, Tomm si dal za cíl pokořit dosud nepokořenou
louži. Natěšeně jsme očekávali zapadnutí osmdesátky s vodou do půlky
dveří, ale díky váze vozu, síle motoru a rychlosti zvládla i tuto nástrahu.
Kaluž nakonec rozjezdil tak, že ji dal bez problémů i Atol.
Průjezd další vody nebyl pro některé úplně bez problémů,
třeba Jarouch se vyhoupl na břeh bez problémů, Hubert s Arem až na
několikátý pokus, ale Karel nakonec zahanbeně přiznal porážku a kaluž projel
snadnější cestou.
Ani jsme se nestačili rozkoukat a Tomm už se hrnul do
koryta, ze kterého chtěl dát výjezd do cca 60°svahu. Pro neznalé musím
poznamenat, že se o totéž pokoušela už řada lidí s nejrůznějšími vozy a
nikdy se nikdo nedostal dál, než předními koly na horní hranu. Tomm trochu
zamanévroval v korytě, zaznělo zasyčení uzávěrek, zařval motor a auto bez
zaváhání vyšplhalo nahoru. Něco takového nikdo z přítomných nečekal. Tomm
s pusou od ucha k uchu jen kroutil hlavou, jak to šlo hladce a hned
šel výjezd zopakovat. Snad ani nemá smysl psát, že opět bez problému. Mám
takový pocit, že v této chvíli není na tankáči místo, které někdo zkoušel,
nedal a Tomm taky ne. Kdo ví jestli se s takovým póvlem jako jsme my bude
ještě kamarádit J.
Bahna bylo pro danou chvíli dost a Alda navíc našel
zachovaný trálek v navážkách, takže jsme trošku pokřížili a následně
odjeli směr střelnice.
Tam, v dolíku, zaplápolal oheň a zavoněl oběd,
dorazil Milda s Hufanem (ten čerstvě emigroval k čtyřkulkám) a začalo
se plánovat projetí přítomné jámy. Tomm už se chystal ji dát, když dorazil
ohlášený Černoch. Tomu už nestačil Samík a proto pořídil od Kohlmistra
Jeepounimoga. Stačila chvilka (ani jsme ho nemuseli přemlouvat J) a jel do díry. Podařilo se mu
předvést stoj na třech kolech a pěkný výjezd. Za minutu už jel zase a to
v protisměru. Co napsat – ty koně tam jsou. Tomm pochopitelně hned najel
na hranu díry taky a po dvojitém stoji na třech projel díru taky. Ještě ho
lákal výjezd jinou trasou, ale po doutržení zadního nárazníku se nechal
přesvědčit, že něco si musí nechat na příště.
Alda nás pak nalákal na steč hráze vypuštěného rybníka. A
byl to perfektní nápad. Sice jsme ji nedali, jenom zapadl Tom, Tomm, Jarouch,
Karel, Černoch, já, ale úsek je to natolik zajímavý, že mu bude věnována
samostatná akce. Leč zpět k zapadání – kamenem úrazu se stal potůček
tekoucí v korytě, s prudkým výjezdem, podmáčenou příjezdovou loukou a
to všechno skryto pod metr vysokou už napůl shnilou trávou. Černoch zapadl při
pokusu o přejezd na jednom místě (hned vedle zůstal i Hufan se quadem) a já
následně o pár stovek metrů po proudu též. Zatím co na Černocha stačil jeden
naviják, mě tahali dvě auta – a ty taky zapadli. Nakonec se vše v dobré
obrátilo, auta byly vyproštěny a tma se sílícím deštěm nás místo plánovaného
přespání v autech dovedla do motorestu. Tam u večeře jsme ještě pokecali,
trochu poplánovali Rumunsko a akci zakončili. Myslím, že vzhledem
k jezdeckým úspěchům Tomma a škodě na jeho Toy (uzávěrka zadního difu) to
byl opravdu Tommův den.
Michal 4x4