31.12.2006 Rozloučení se starým rokem – pokračování k Tomovu článku

Jako obvykle to měla být akce pro pár aut a pár lidí a jako obvykle to dopadlo jinak a lépe. Na srazu na tradiční čerpačce OMV (Aral) se vyjevilo asi tak deset aut a pár dalších se připojilo na tankáči, kde jsme skončili po hromadném přesunu. Mezi auty zářil pitbul navráceného ztraceného syna Štěpána, po pokusech o různé trefné pojmenování se ustálil pojem „splašená dětská prolézačka“ – no však posuďte sami podle fotek. Mezi lidmi Vláďa s boxerským nosem (teď už si asi bude pamatovat, že vylézat z auta s x promile v krvi se musí opatrně J). Začátek byl klasika – triálky na kraji lesa. Po prakticky všechny auta žádný problém, jenom Černoch zůstal stát, ale kvůli závadě. Proud z baterky u jeho Unijeepu nemohl najít spínačku dokud mu Jirka Citroenšofer neukázal cestu.

Tomm s osmde chtěl všem ukázat co všechno dal posledně a předposledně, ale tentokrát vítězil terén (nebo možná rozum J ).

A tak jsme v pohodě za slunného počasí překonávali terénní překážky, tam kde se to někdy nepovedlo na poprvé se tvořily hloučky radilů a čumilů, aby i oni následně zkusili štěstí. Ladniver s Peťou si řekli, že zkusí prozkoumat vysokou trávou zarostlou louku, zde tam není něco zajímavého. A bylo – pár příkopů a v prvním z nich se mu podařilo pěkně zapadnout. Tom se mu smál tak dlouho až zůstal viset hned za ním. Jeho oči začaly rudnout a slzet ještě víc, když zjistil, že si o zadní nárazník Wraníka prohnul přední blatník a nárazník. Toho využil Landniver a začal tvrdit, že i to prasklé čelní sklo je od jeho nárazu.

Jirku jsme vytáhli a světe div se, on trefil asi ten jediný hydrant na ploše tankáče (tak 50 ha). Tom jako správný náčelník nechtěl zažít příkoří být na laně za jiným vozem a tak bičem nahnal pět chlapů ke kurtě aby ho vytáhli. Což taky učinili, dokonce tak rychle, že si ani nestihl sednout do auta a už bylo venku J.

Pak jsme se trochu rozdělili, část pokračovala směrem k U kopci drtit led a bahno v loužích, část jela dále trávou.

A tou jsme dojeli až k další příkopě, kde Niver po krátce rozcvičce se sekyrou vytvořil průjezd. Teda všichni v pohodě projeli, jenom Jirka se hrabal. A protože příkop pokračoval lákavě dál, jeli jsme i my podél, dokud mě nenapadlo přejet na druhou stranu – a v pohodě… (teda až na tu pokácenou břízu co mě promáčkla zadní blatník a neúspěšný pokus Nivera mě vytáhnout navijákem z příkopu) ji všichni ostatní dali.

No a že je čas jídla nám napověděl hlad a Vláďa, který už už opékal salám nad ohněm. On teda oheň v té kupce dřeva nebyl, ale Vláďa i tak vypadal spokojeně. My ostatní jsme většinou fikaně vyčkali na vynikající maso v podání pojízdné kuchyně, v kterou se proměnil Wraník pod vedením Peti. K tomu se popíjelo pivko a šampaňské, které dal do oběhu nezištně černoch. Po krmi následovala Vitariho díra.

Obě osmdesátky rozjezdily neprůjezdnou vstupní bahenní lázeň tak, že ji dal skoro každý a tak těžší úsek přišel až na kraji lesa, ale i ten nakonec překonali všichni.

S přibývajícími hodinami postupně s přáními do nového roku ubývali účastníci, až nakonec jsme k Tomovi domů na Silvestrovský večer vyrazili v předpokládaných bohužel pouze třech posádkách.

Všem co jste dočetli až sem (ale i ostatním) přeji v novém roce návraty domů ve zdraví a bez poruch na autech.

Michal 4x4

Fotky od Aleše (jiného pro nás neznámého, ale fotí suprově)