Přes drobné technické potíže (autorové fotek sice dokáží fotku pořídit, ale už nevědí jak ji z fotoaparátu dostat ven) přináším další galerii z ježdění na tankodromu, který se „zvrhlo“ ve zkoušení náklonů našich aut. Musím předem říci, že pokud existuje nějaká naprostá „ptákovina“, kterou jsme ještě nezkoušeli tak na ni určitě časem přijdem a zkusíme. Popsat pocit který máte sedíc v ukrutně nakloněném autě a přitažlivost zemská vás chce vytáhnout bočním okýnkem ven, není zrovna jednoduché. Kamarádi drží auto, aby se nepřevrátilo a přitom mají spoustu poznámek, jejíchž případná realizace vede notně k poškození vašeho auta.

Sám jsem taky nešetřil poznámkama. Ovšem až do chvíle kdy mě vyzvali abych sedl do svého auta a přijel taky „klonit“. Ani jsem netušil, že odplata za moje řeči přijde tak brzo. No a tak sedím v autě , mám hrůzu z toho co se děje a do toho šum těchhle poznámek. Jenže teď už mě do úsměvu nebylo. No posuďte sami.

Náklon dosahoval u všech aut cca. 38°. Na fotkách to opět nevypadá tak hrozně. Ale realita byla fakt drsná. Zvlášť u Pavla a jeho Pajera. Což ovšem potvrzovaly i jeho zděšené výkřiky z vozu. A nepřestal ani když s ním lomcovali jestli jako to auto fakt drží a nepřevrátí se :o) Myslím, že přestali až když autu začala valit z nádrže nafta. Holt každý (a asi i auta) potřebujem k dosažení vrcholu jinou metodu :o) Cyrda ten přestal vřískat až když otevřel dveře a vypadl z auta.

Ondra tady poprvé zkoušel nově koupené 33“. Gumy byly fakt dobrý, ale řidič je trochu hendikepoval. Ale to se časem urovná. Tomáš nabral do auta mladého chlapce. Údajně za účelem výuky řízení. Tak doufejme, že tomu skutečně tak bylo.